Demi – 103. adopce

Demi se k nám dostala díky kastračnímu programu. Byla ještě maličké kotě, hubená jako kostřička, s nafouklým bříškem a obrovským strachem z lidí. V té době nebylo možné ji vykastrovat, ale ani vrátit zpátky ven. Bylo jasné, že nejdříve potřebuje pořádně odčervit, vykrmit a hlavně nabrat sílu. Ze začátku se nás moc bála. Každý dotek pro ni byl něco nového. Po pár dnech už se nechala pohladit a pomalu nám začala důvěřovat. Kastraci mohla podstoupit až po delší době. A když přišel čas vrátit ji zpátky ven, už jsme to nedokázali. Bylo nám jí líto. Dostala šanci poznat bezpečí, plnou mističku a laskavou péči. Venku by o to všechno znovu přišla. A tak jsme se rozhodli dát jí ještě jednu šanci – šanci najít opravdový domov.

Dnes už Demi chodí po kavárně. V přední části je ještě opatrná, ale vzadu se pohybuje úplně v klidu. Když jí člověk dá čas nebo ji nechá přijít samotnou, promění se v obrovského mazlíka. Nechá se drbat, válí se po zemi a s radostí nastavuje i bříško. Jen prudkých pohybů a hlasitých zvuků se ještě bojí. Velkou oporu nachází u ostatních kočiček, nejčastěji u Brooklyna, Nathana a Dayi. Často se drží v jejich blízkosti, protože jí dodávají pocit bezpečí. A není divu – trvalo téměř 4 měsíce, než vůbec našla odvahu začít chodit mezi návštěvníky kavárny. Moc bychom si přáli, aby našla domov s trpělivým člověkem a ideálně i kočičím parťákem, který jí pomůže získat ještě větší jistotu. Věříme, že z ní bude ta nejvděčnější kočičí společnice.